Koncept historicky zaměřené sbírkové výstavy Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche bude rozšířen o cyklus komorních výstav nejmladší generace autorů, současných studentů či absolventů z ateliérů výtvarných škol. Kurátoři tak v novém kontextu oživí základní Tutschovu strategii, jíž bylo právě objevování a prezentace prací dosud neznámých výtvarníků. Galerie Na bidýlku II se tak stane laboratoří nových přístupů k tradičnímu médiu malby a instalace, jejichž proměny Tutsch několik desetiletí sledoval a podporoval.
Martina Strakošová absolvovala ateliér Video-multimédia-performance na Ostravské univerzitě pod vedením doc. Mgr. Jiřího Surůvky a MgA. Barbory Mikudové, kořeny její tvorby však sahají k malbě, která pro ni zůstává důvěrným uměleckým jazykem. Přesto se nebojí přesahů – její práce překračují média a stávají se výpovědí, osobním deníkem, v němž se divák může poznat stejně jako ztratit. Mezi autorčiny vyjadřovací prostředky patří především malba, výšivky, tvorba objektů, video, zvuk a instalace. Ve svých dílech často také experimentuje s dalšími netypickými materiály, jako jsou výrazné látky, třpytky, tavicí pistole, korálky, drátky nebo montážní pěna. Odlišné způsoby ztvárňování na sebe obvykle navazují a vzájemně se doplňují. Nejčastěji se zaměřuje na emoce a prostřednictvím svých prací nechává diváka nahlédnout do svého nitra.
Strakošová tvoří pod pseudonymem CHMURKA; tato přezdívka v sobě ukrývá dva významy: český překlad polského slova mráček nebo zdrobnělinu českého slova chmura (velmi temný mrak nebo starost).
Umělkyně ve svých dílech popisuje vlastní prožitky a silné pocity, jako jsou láska, bolest, strach, a nebojí se užití abstraktních forem. Na první pohled možná uvidíte růžová, sladká a lehce ironická díla, ale zdání může klamat. Za maskou autorsky nezaměnitelných, expresivně pojatých ploch se skrývá křehkost, která neprosí o politování jako spíše o divákovu pozornost. Láska, radost, strach, zranitelnost – to vše je tu přítomné, zastřené pod tenkou vrstvu filtru. Ve světě Martiny Strakošové se blyštivé třpytky mísí s hořkostí. Plyšová hebkost a něha pastelových barev zakrývají ostré hrany pocitů, které nelze jednoduše pojmenovat. Její díla nejsou pouhými estetickými výjevy, ale nabízí průchody do míst, kde emoce nemají slova, jen barvy, struktury a nálady. Klíčové motivy autorčiných děl představují láska a únik z reality do vlastních světů, kde si člověk může na chvíli oddechnout od starostí a tíhy skutečného světa. Pro Strakošovou je umění srdeční záležitostí a jeho tvorba činností, bez které nedokáže žít.
Motivy autorčiných děl vycházejí z inspirace primitivními symboly, dětsky naivním uměním a současnými trendy online světa. Umělkyně opakovaně volí náměty, které nesou více významů. Typickým příkladem jsou mrak – symbol tajemství, ale i naděje, když po bouři zase vyjde slunce –, a oheň – znázorňující energii a vášeň stejně jako zkázu a nebezpečí. Nesmíme však zapomenout, že oheň nepřináší jen zánik, ale také život. Častým prvkem v autorčině tvorbě jsou draci. Lze na ně pohlížet jako na draky pohádkové, kteří střeží poklad či princeznu, nebo znak moudrosti, štěstí, síly a harmonie s přírodou. Současně mohou představovat zhoubu, chaos, moc a vládu. V psychologii drak znázorňuje archetyp stínu – potlačených sil v lidské mysli, našich vnitřních démonů. Dalším motivem, který Strakošová ráda používá, je srdce, respektive „srdíčko“, jeden z nejuniverzálnějších a nejrozpoznatelnějších symbolů. Nese význam lásky a něhy, ztělesnění života, nebo naopak může znázorňovat zlomené, zarmoucené srdce. Dalo by se říci, že v srdci CHMURKY tančí plamenní draci, a když se v jejím světě objeví mráček, stékající slzy přemění na srdíčka a třpytky.
