Umění interakce představuje mezinárodní výstavní projekt, jenž je pozvánkou do světa, kde se prostřednictvím umění setkáváme s intenzivním a aktivním prožitkem. Jak název napovídá, výstava návštěvníky vyzývá k účasti a vlastní interakci s prezentovanými díly, což může být improvizace s prsty (Józef Robakowski), malba jako feministické gesto (Anna Kutera), haptická dekonstrukce obrazu (Eva Koníček Škrovinová), cvičení k vytvoření rovnosti mezi lidmi (Martin Zetová), abeceda pomocí rukou a nohou (Wojciech Bruszewski), zasévání řeřichy na asfaltové podloží (Teresa Murak), hudební superorganismus (Petr Válek), jaké je sedět na dvou židlích (Ľubomír Ďurček), haptická zkušenost v prázdném prostoru (Nadja Rawa), cvičení z měření (Jarosław Kozłowski), hledání stability a ideálního tvaru sochy (Vladimír Havrilla), zkoumání transgenderu (Lenka Klodová), hledání motivu pro umělecká díla (Peter Rónai), zbavovaní se naučených stereotypů (Marian Palla), komunikace vedoucí ke kontaktům (Vladimír Havlík), didaktika masek, maskovaní (Dezider Toth) nebo vytváření vztahu a s přírodními druhy a danou lokalitou (Lenka Kubelová).

Výstava Davida Čumala je vyústěním jeho rezidenčního pobytu, který mu nabídla GMU a jejž absolvoval v roce 2024. Autor v minulosti krátce studoval v Hradci Králové a když se tam po devíti letech vrátil, samotné město mu na první pohled připadalo povědomé, ale i cizí zároveň. Tento pocit se rozhodl zpracovat ve svých dílech. Během tvůrčí rezidence se kromě nejrůznějších inspirací, motivů a podnětů součástí finálního díla stávají i nalezené materiály (odřezky, parkety, skříně), které mnohdy slouží jako podklady pro malbu či jako součást instalace samotné.

Ilona Németh navrhuje vystavení dvou starších děl, jmenovitě Optimální prostor (2006) a Mlha (2011), v kombinaci s místně-specifickou intervencí, vytvořenou přímo do výstavního prostoru galerie. Optimální prostor představuje interaktivní instalaci, která tematizuje optimální prostředí pro člověka v neoptimálních podmínkách. Je současně volnou interpretací galerijního prostoru jako laboratoře, kde se mnohdy vytváří ideální prostředí pro umění, umělecká díla, ale ne vždy pro umělce. Dílo bylo v roce 2024 doporučeno akviziční komisí k zakoupení do sbírek GMU.

Dílo, které vznikne při příležitosti 800 let od založení města Hradce Králové, naváže na Kindernayovu předchozí tvorbu, jež se dlouhodobě soustředí na zvukové umění a ekologická témata (Soundmaps, Svědkové zvuku, Sound Field) a definuje ji autorův zájem o zkoumání vztahu mezi zvukem, prostorem a prostředím. Výsledným artefaktem bude zvuková socha, která reaguje na okolní prostředí a stimuluje divákovu smyslovou zkušenost prostřednictvím zvuku.