Koncept historicky zaměřené sbírkové výstavy Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche bude rozšířen o cyklus komorních výstav nejmladší generace autorů, současných studentů či absolventů z ateliérů výtvarných škol. Kurátoři tak v novém kontextu oživí základní Tutschovu strategii, jíž bylo právě objevování a prezentace prací dosud neznámých výtvarníků. Galerie Na bidýlku II se tak stane laboratoří nových přístupů k tradičnímu médiu malby a instalace, jejichž proměny Tutsch několik desetiletí sledoval a podporoval.
Sochařka Lucie Bečvářová prezentuje svá díla na výstavě Žuži, v níž akcentuje téma spolupráce a aktivismu v kontextu současného umění. Autorka skrze širokou škálu výrazových prostředků reflektuje složité sociální, politické a environmentální otázky, na jejichž řešení závisí budoucnost naší společnosti, jež je stále více roztříštěná a obtížně hledá sjednocující hodnoty.
Výstava představí tvorbu umělkyně v širším kontextu ve formě upcyklovaných objektů, soch z těsta, dále i klasickou podobu sochy ve formě site specific instalace a přiblíží také význam participace mezi jednotlivci i komunitami. Bečvářová pracuje s odkazy na témata politické reprezentace, stavu umění, globální krize, vyloučených lokalit, konzumerismu, genderové nerovnosti v oblasti příležitostí a další. Současné společenské problémy nejen komentuje, ale nabízí i prostor pro konstruktivní dialog. Zároveň otevřeně zkoumá potenciál umění: jak může sloužit jako nástroj pro aktivistické změny a jak lze jeho pomocí motivovat diváky k osobní a kolektivní akci.
Umělkyně navázala spolupráci s GMU v rámci realizace své diplomové práce, ve které se zaměřila na tvorbu rámů pro obrazy odlišných autorů z různých zdrojů. Jednou z vybraných autorek byla Milena Šimková-Elgrová a obraz Dálava (1920–1935) ze sbírky GMU, pro niž Bečvářová zhotovila rám s názvem Lvice (2024). V tomto uměleckém projektu, prezentovaném i na královéhradecké výstavě, se rám stává nejen fyzickým objektem, ale i konceptuálním nástrojem, spojujícím jednotlivé kusy umění a přinášejícím nový pohled na samotné obrazy.
Rám se svou dlouhou a fascinující historií je v oblasti výtvarného umění nejpregnantnějším symbolem vydělení, či propojení. Právě rám plní roli nositele různých významů, zpravidla v závislosti na kontextu, v němž je použit. Rám tradičně slouží k vymezení prostoru obrazu, k jeho oddělení od okolního světa. Zároveň obraz chrání před poškozením, ale také naznačuje, že obraz je výjimečný, oddělený od běžné reality. V některých případech funguje i jako komentář k obrazu a jeho obsahu. Podtrhuje, nebo zpochybňuje význam obrazu, přičemž často vyjadřuje vztah mezi tím, co je zobrazeno, a tím, co je od zobrazeného odděleno (rámem). Někdy má také výraznou symbolickou funkci nebo je spojen s tématy sociálního vymezení, identity, hranic. Rám tak může představovat element, který vytváří hranice a zároveň zve k jejich překročení.
Bečvářová zhotovila rámy pro obrazy různých autorů, čímž vznikl pomyslný most spojující tyto umělecké osobnosti a jejich díla do jednotného celku. Tento akt symbolické spolupráce mezi nesourodými uměleckými díly, obrazy a zdánlivě nepotřebnými, ošuntělými, recyklovanými předměty v rámci jednotné instalace představuje manifest vzájemné podpory a akceptace různých perspektiv ve sdíleném prostoru umění i žité reality.
Prostřednictvím své interaktivní instalace, umožňující potřebným využít jinak sterilní prostředí galerie k očistě (vyprání ošacení), nás Bečvářová vybízí k zamyšlení nad tím, jak může umění jako kolektivní síla podporovat společenskou změnu, kterými nástroji lze aktivně reagovat na výzvy současného světa nebo jakou roli v tomto procesu hrají umělci.
LUCIE BEČVÁŘOVÁ (* 1996) je absolventkou navazujícího magisterského programu Akademie výtvarného umění v Praze v ateliéru Figurální socha a medaile pod vedením Vojtěcha Míči a absolventkou bakalářského programu v ateliéru Kresba Fakulty umění na Ostravské univerzitě.
